Eliška Přemyslovna se narodila 20. ledna 1292 v Praze a zemřela 28. září 1330 na Vyšehradě. Byla poslední Přemyslovnou na českém trůnu a rozhodně se nebála milovat, ale také nenávidět. Byla sebevědomou mladou ženou a později královnou, která věděla, co chce. Jaký byl její život, který rozhodně nemůžeme označit na nudný?
Svého postavení si byla velmi dobře vědoma
Rodiči Elišky Přemyslovny byli český a uherský král Václav II. a dcera římského krále Guta z rodu Habsburků. Eliška tak moc dobře věděla, že je urozeného původu. Byla nejen krásná, ale také velmi cílevědomá a především bystrá a inteligentní. Když tedy zemřel její bratr Václav III., který byl zároveň posledním mužským dědicem z rodu Přemyslovců, začala být si velmi dobře vědomá toho, jakou cenu může mít její postavení na mezinárodním poli. To jí bylo osmnáct let a prozatím byla neprovdaná. Potřebovala tedy najít vhodného ženicha.
O českou korunu mezitím bojoval manžel Eliščiny sestry Anny, Jindřich Korutanský s rakouským vévodou Rudolfem Habsburským. Římský císař Jindřich VII. byl mladou Eliškou doslova okouzlen, líbilo se mu, že je chytrá a neunikají jí důležité souvislosti. Proto se rozhodl požehnat sňatku mezi ní a svým synem Janem Lucemburským. Mladý princ na nic nečekal, obsadil Čechy a v roce 1311 byl slavnostně po boku Elišky korunován na českého krále.
Eliška Přemyslovna byla poslední Přemyslovec na českém trůně. Přemyslovci byli jedinou původem českou panovnickou dynastií.
Manželství nebylo bez mráčků
Povahy obou manželů se ale až příliš lišily a tak se brzy začaly v manželství objevovat první mráčky. Zatímco Eliška hodně přemýšlela, nebála se prosadit si svůj názor a měla jasnou představu o tom, jak by Čechy zase měly začít vzkvétat, její choť Jan se spíše věnoval vojenským tažením v cizině. A tak to Eliška vzala do svých rukou. Když byl král Jan v cizině jeho žena královna Eliška společně se svým nevlastním bratrem Volkem a šlechticem Vilémem Zajícem z Valdeka, bojovali proti mocenským intrikám její nevlastní matky Elišky Rejčky a jejího muže Jindřicha z Lipé.
Opuštěná a smutná Eliška, která potřebovala k životu lásku, si bez manžela, který byl neustále na cestách, připadala opuštěná. Vilém Zajíc byl po ruce a Elišku měl rád, byl jí oporou v těžkých časech a stal se i jejím milencem. Stál jí po boku, když u ní nebyl její právoplatný muž, který ji nakonec stejně zradil, když se postavil na stranu její macechy a jejího manžela. Jan Lucemburský totiž na rozdíl od své ženy Elišky miloval více zlato a na lásku už tolik ohledů nebral.
Válka dvou královen (válka dvou Elišek) označuje občanskou válku mezi dvěma skupinami české šlechty, na jedné straně podporující Elišku Rejčku, na druhé Elišku Přemyslovnu.
Eliška Přemyslovna se svou nevlastní matkou Alžbětou (Eliškou) Rejčkou neměli nikdy dobré vztahy, nenáviděli se a tak se konflikt očekával. Jenže když se do osobní války dvou lidí zaplete moc a šlechtická jednota, v zemi to nevěstí nic dobrého. Manželství se začalo definitivně rozpadat a král Jan neváhal své ženě ublížit nejvíc, jak jen mohl.
Vypadalo to na usmíření
Mocenský spor mezi manželi vyvrcholil v roce 1319, kdy král Jan Lucemburský bez varování přepadl hrad Loket, kde Eliška s jejich dětmi přebývala a všechny děti jí odebral. A to včetně nejstaršího syna Václava, později Karla IV. následníka trůnu. Eliška si bez dětí nemohla život představit a tak se snažila krizi urovnat a začalo to vypadat dokonce i nadějně. Během dvou dalších let se manželům narodily ještě tři děti. Ale ani potomstvo uvadající a komplikovaný vztah nemohlo už zachránit.
Eliška byla na veřejnosti viděna společně se svým mužem stále méně a v roce 1330 česká královna, poslední Přemyslovna zemřela na tuberkulózu. Svému muži porodila dohromady sedm dětí, přičemž z toho nejstaršího se stal náš největší a nejuznávanější král a římský císař.
