Druhá světová válka patří v naší světové historii k těm nejtemnějším obdobím vůbec. Schovávat se nemuseli ale jen židé, ale také homosexuálové. Ti pro tehdejší nacisty ovlivněnou společnost nepředstavovali nic dobrého. Byli pronásledováni, zatýkáni anebo se je dokonce snažili převychovat a přivést je zpět na běžnou sexuální orientaci. Neměli to tak vůbec snadné.
Pronásledování a vězení
V letech 1943 – 1945 to byla běžná praxe a zaužívaná skutečnost. Nacisté se snažili očistit svou árijskou rasu od všeho, co se jim nelíbilo a trnem v oku jim rozhodně nebyli jen židé. Homosexuálové byli považováni za nečisté a podle Němců se jednalo o zlozvyk, který musí být napraven. Muži, kteří se dopustili sexuálního styku s jiným mužem, byli vězněni a pronásledováni. Ve Třetí říši tak bylo zajato až 50 000 – 100 000 mužů, povětšinou Němců, několik dalších tisícovek mužů pak bylo odesláno „na převýchovu“ do psychiatrických léčeben. Na konci války pak bylo dalších 5000 až 10000 mužů posláno rovnou do koncentračních táborů, kde museli nosit na oblečení označení růžového trojúhelníku, aby všichni spoluvězni věděli, že jde o gaye.
Ti, kdo byli nuceni nosit růžový trojúhelník, byli posíláni na ty nejhorší a nejtvrdší práce, a bylo s nimi zacházeno velmi zle. V některých táborech dokonce sloužili jako pokusná morčata a zhýralí lékaři se na nich snažili dělat pokusy. Účelem bylo je homosexuality zbavit a napravit je například kastrací. Konce války se až dvě třetiny těchto homosexuálů nedožilo.
Nešlo ale jen o problém Třetí říše
Zatímco o situaci homosexuálů v nacistickém Německu máme dost podrobných informací a obecně se ví, že to neměli vůbec snadné, o tom, jak tomu bylo v ostatních zemích, se moc nemluví. Jenže problém gayů a lesbiček nebyl omezen jen na Třetí říši a homosexuálové trpěli i jinde ve světě. Zvláště pak v zemích a regionech, které byly přiděleny k Německu. Zatímco žen lesbiček tolik nebylo, mužů gayů bylo více nebo byli více viděni a byli také tvrdě stíháni.
Represe nabývaly různých podob a byly organizovány i v zemích, které byly k Německu připojené. Na základě existujících právních předpisů nebo jen na základě Třetí říše si tehdejší zákony došláply na homosexuály také v Čechách a na Moravě, v Rakousku nebo v Alsasku – Lotrinsku. Ve Francii byli muži homosexuálové brutálně pronásledováni a trestáni.
Týkalo se to i lesbiček
I když to muži homosexuálové měli o poznání horší, Němci nezapomněli potrestat ani ženy lesbičky. V očích nacistů totiž homosexualita u žen nijak nebránila tomu, aby tyto ženy mohly mít děti, což pro mě bylo důležité. Muži byli pronásledováni více, protože oni se na oplození nijak nepodíleli, ale ženy i když byly lesbičky, stále mohly do Říše přivést nové árijské potomky, a proto nebyly tak tvrdě trestány. Za lesbismus pak bylo za války deportováno „jen“ několik desítek žen. Ve 20. letech 20. století pak v Berlíně dostaly lesbičky na vybranou. Buď budou vést normální život, nebo zůstanou opomíjené a ve stínu.
Gayové a lesbičky ani v dnešní době nemají na růžích ustláno, ale společnost už je mnohem více akceptuje a za jejich práva se bojuje.
