Poláci považovali Těšínsko za své území a Československo zase za své. A tak vznikla Sedmidenní válka. V roce 1919 se tak proti sobě postavily dva slovanské národy. Celý konflikt trval opravdu jen pouhých sedm dní, ale mezi Prahou a Varšavou se na událost dlouho nezapomnělo.
Proč se o Těšínsko bojovalo?
Těšínské knížectví vzniklo již v roce 1281. Polsko pak ve 14. století přiznalo lenní závislost na českém králi. Poté, co byl český stát včleněn do Habsburské říše, se k Vídni přimklo i právě Těšínsko. Jenže po vzniku samostatného Československého státu 28. října 1918 a znovuobnovení polského státu 14. listopadu 1918 si na území národnostně smíšeného Těšínska začali klást nároky jak Čechoslováci, tak i Poláci. Oblast byla poměrně hodně důležitá, byl tu vyvinutý průmysl, velké množství hutí, dolů i železáren. Také tudy procházela hodně významná železnice směrem na Slovensko. Situace mezi oběma státy se pak začala zhoršovat a celý spor vyústil v krátký válečný konflikt.
Jak se bojovalo
Vojenská akce začala 23. ledna 1919. Útok začaly Československé jednotky, které vzápětí obsadily celý uhelný revír a poté 27. ledna vstoupily do již vyklizeného Těšína. Čechoslováci se nakonec na konci ledna probili až k Visle – a tam se zastavili. Za sedm dnů, kdy se bojovalo, bylo na československé straně 53 mrtvých a 187 zraněných vojáků. Do zajetí se jim podařilo vzít 593 Poláků. Na polské straně byly ztráty o něco vyšší. Měli 92 mrtvých, 855 zraněných a asi 800 dalších vojáků dezertérů. I když Poláci nezajali žádného Čechoslováka, na svém území jich 551 internovali a umístili do tábora Dabiu u Krakova. Z těchto zajatých civilistů pak 39 v táboře zahynulo.
Příkaz k zastavení útoku
Pokyn k zastavení této úspěšně probíhající Československé invaze přišel až z Paříže. Ve Versailles právě probíhala totiž mírová konference o uspořádání Evropy po první světové válce. Tehdejší americký prezident Woodrow Wilson požadoval okamžité zastavení všech bojových akcí. Od 1. února 1919 zavládlo v Těšínsku příměří a poté proběhla mezinárodní arbitráž. Na jejím základě byla o rok později část Těšínska oficiálně přiklepnuta Polsku. Šlo o tu část, která byla během lednové sedmidenní války obsazená československými jednotkami. I přesto se ale podařilo Československu udržet kontrolu nad větší částí uhelné pánve i nad strategicky položenou železnicí vedoucí na Slovensko.
Bývalý režim se informace o Sedmidenní válce snažil držet v tajnosti a mnoho lidí tak o ní do dnešních dnů ani neví.
