10. dubna 1815 vybuchla sopka Tambora a vytvořila tak největší sopečnou erupci v dějinách lidstva za posledních 10 000 let. Tato erupce vyvolala globální klimatické účinky a přímo i nepřímo zabila na více než 100 000 lidí. Sopečný výbuch změnil počasí na celé planetě a to tak, že v létě mrzlo a tak byla slabá úroda. Lidé umírali tedy i na hladomor.
Síla, která ochromila svět
Silný výbuch sopky vyhodil do vzduchu miliardy tun hornin, výbuch byl tak hlasitý, že jej lidé slyšeli až na 1400 kilometrů daleko. V okolí vulkánu šlehaly ohnivé sloupy a celou horu pokryl tekutý a žhavý oheň. Síla, kterou si nikdo z nás dost možná neumí ani představit, ale zabíjela lidi hlavně nepřímo, a to i hodně dlouho po samotné katastrofě. Vesnici Tambora poblíž sopky zcela zničily odmrštěné kameny, směs sopečných úlomků, magnatu i popela pustošily celou krajinu. Do atmosféry se po výbuchu uvolnilo obrovské množství oxidu siřičitého, což představovalo asi největší problém.
Fatální následky a změny počasí
Nastal prudký zlom ve změnách počasí. Stupnice kolísaly až o 0,7 stupňů Celsia. V některých místech naší severní polokoule dokonce v létě mrzlo. Počasí jakoby se zbláznilo, což způsobily změny množství plynů v ovzduší. Nízké teploty logicky narušily celou úrodu a lidé neměli co jíst. V Nové Anglii umřela na následky počasí většina dobytka, neplodilo se ani obilí, ani brambory, stoupaly ceny potravin a lidé trpěli na několika místech planety skutečným hladomorem.
Samotný výbuch sopky Tambora zabil svými přímými následky asi jedenáct tisíc lidí. Další až desetinásobek obětí si pak připsaly následky strašlivého a ohromného výbuchu.
