Jednou z nejtemnějších kapitol druhé světové války, která už tak byla dost krutá, jsou bezpochyby bezcitné a nelidské pokusy na lidech, které nacisté prováděli v koncentračních táborech zejména na počátku 40. let 20. století. O to horší je, že je prováděli lékaři. Lidé, kteří přísahali, že budou uzdravovat a zachraňovat. V uvozovkách nejslavnějším z nich se stal doktor Josef Mengele. Lékař s klidnou a usměvavou tváří, který posílal lidi na smrt a vyžíval se v pokusech na bezbranných dětech.
Zlomový okamžik v jeho kariéře
V roce 1943 se Josef Mengele dostal do koncentračního tábora v Osvětimi. A pro jeho kariéru to byl zlomový okamžik. Mengele se stal zdejším lékařem, ale místo člověka, který léčí se stal ztělesněním strachu, hrůzy a utrpení. Jeho experimenty sahaly daleko za hranice všeho. Jeho laboratoř v táboře měla sloužit k výzkumu dvojčat a vzrůstově nevyvinutých jedinců. Nacisté si vzali do hlavy, že potřebují více čisté árijské krve. A právě Mengele se o to měl postarat. Jeho cílem bylo nalézt způsob, jak zajistit co nejrychlejší množení geneticky čisté rasy. Cesta k tomu, ale byla plná krve a mrzačení nebohých a zcela nevinných lidí.
Skoro se nechce věřit, čeho všeho byl schopen
„Řezal mě bez narkózy. Netušil jsem, co se mnou dělá, ale cítil jsem strašlivou bolest. Pak jsem viděl, jak drží v rukou mou ledvinu. Modlil jsem se, abych zemřel. Netušil jsem, že to přežiju.“ To jsou slova, která po válce vypověděl žid Jicchak Ganon. Muž se pak téměř 65 let vyhýbal lékařům. Před pokusy nebyly ale ušetřeny ani ženy a děti. Těhotné ženy nechal porodit a pak jim hned po porodu novorozeně odebral. Chtěl vědět, jak dlouho vydrží dítě bez mateřského mléka.
Dětem pak přímo do očí vstřikoval injekcí chemikálie a umělá barviva, tím chtěl docílit změny barvy duhovky, protože pro nordickou rasu jsou typické oči modré barvy. Lidi také ponořoval do kotlů s vařící vodou, aby zjistil, jakou teplotu lidské tělo vydrží. To ale není ani zdaleka všechno.
Nejznámější jsou pokusy na dvojčatech
Mengele byl posedlý dvojčaty. Těm v koncentračních táborech se říkalo Mengeleho děti. Ženská dvojčata nutil do pohlavního styku s mužskými dvojčaty. Chtěl zjistit, jak velká je pravděpodobnost, že se z tohoto styku narodí opět dvojčata. Také jim vzájemně vyměňoval krev, sledoval tak, jak ženská krev reaguje v těle mužském a zase naopak. Dvojčata také často nakazil tyfem nebo tuberkulózou.
Pozoroval, jak se u nich nemoc projevuje a do jaké míry jsou u nich příznaky stejné nebo podobné. Když jedno z dvojčat zemřelo, druhé zabil a pak je pitval zároveň. Podobně zacházel Mengele i s liliputy. Všechny Mengeleho pokusy se neobešly bez řezání, vyjímání orgánů a následného zašívání. Tohle všechno bez umrtvení. Ve chvíli, kdy mu už jeho „pokusní králíci“ nebyli nijak prospěšní, poslal je do plynové komory.
V utrpení se vyžíval
Mengele měl také slovo při takzvané selekci. Rozhodoval tedy, kdo půjde do plynové komory, kdo nastoupí na nucené práce a kdo se mu hodí pro jeho experimenty. Pouhým zvednutím palce a ukázáním vpravo nebo vlevo rozhodoval o lidských osudech a smrti. A to se mu líbilo. Podle výpovědí působil vždy klidně a vyrovnaně, s dětmi mluvil a dokonce jim rozdával sladkosti. Mnohdy to bylo to poslední, co ochutnali. Na smrt poslal více než 400 000 nevinných vězňů. Jeho mysl byla zvrácená, na utrpení a smrti viděl něco fascinujícího. Tajným průzorem s oblibou sledoval otřesné scény v plynových komorách.
Mengele nebyl nikdy za své činy potrestán. Po válce se uchýlil do Jižní Ameriky, kde našel své útočiště. Utekl tam pod falešnou identitou. Dostalo se mu tam podpory od bohatých rodinných příslušníků a přátel z řad nacistů. Doktor smrti Josef Mengele zemřel v Brazílii v roce 1979. Údajně zemřel utonutím, když ho při plavání postihla mrtvice. K identifikaci jeho těla došlo až v roce 1992, díky DNA jeho syna.
Spravedlivému trestu unikl a ještě mu bylo dopřáno prožít život v klidu a utajení.
