Čich mnoho z nás považuje za méně důležitý smysl než zrak či sluch. Přesto má v našem životě nezastupitelné místo a zároveň činí náš život mnohem pestřejším. Jen si představte, jaké by to bylo necítit nic, když si ráno přičichnete k šálku kávy nebo když z trouby vyndáte čerstvě upečený koláč. Nemluvě o tom, jak mohou naše pocity a chování ovlivňovat rozmanité parfémy. Většina věcí kolem nás má svou vůni, i takové, u kterých by nás to možná ani nenapadlo.
Vesmír
Vesmír je vlastně svým způsobem vakuum, a tak by vonět neměl. Ale přesto „voní“, má svůj pach, alespoň to říkají ti, kteří ve vesmíru pobývali. Astronaut Thomas Jones popsal, že když vystoupíte ze skafandru, je cítit štiplavý zápach, podobný zápachu spáleného střelného prachu nebo zápachu ozónu z elektrických zařízení.
Vědecký pracovník Mezinárodní vesmírné stanice Don Pettit naopak přirovnával vůni vesmíru ke sladce vonícím svářečským výparům.
Co na to věda? Je zřejmé, že ve vakuu nemůžete přímo cítit nic, ale kolem se vznášejí miliony částic, které mají vůni, a právě když ulpí na skafandrech, které mají astronauti na sobě, nebo se dostanou skrz přechodové komory, dochází k těmto pozorováním.
Smrt
Napadlo vás někdy, že i smrt má svůj specifický pach? Když člověk umírá, je jedním z nejčastěji vylučovaných pachů aceton neboli chemikálie, která se používá jako odlakovač na nehty. V některých případech se však kombinuje s nepříjemnými pachy, které jsou důsledkem konkrétní nemoci, na niž člověk umírá.
Jakmile nastane smrt, tělo se začne rozkládat a podle odborných výzkumů se v něm objeví řada chemických látek, například kadaverin a putrescin. Jak jejich názvy napovídají, jsou cítit po hnijícím mase a hnilobě. Uvolňují se i další nevábně vonící chemické látky, sirovodík páchne po zkažených vejcích, skatol po výkalech, metanethiol po shnilém zelí a dimethylsulfid po česneku.
Koloseum
Často se mluví o nevábném zápachu, který byl charakteristický pro francouzské Versailles v době, kdy ho obýval Ludvík XVI. a Marie Antoinetta. I jiné slavné historické památky ale měly svůj svébytný pach. Římské Koloseum nabízelo svým divákům obrovské množství rozmanitých představení, v první řadě samozřejmě gladiátorské zápasy.
Římané však byli poněkud choulostiví a pach krve jim byl nepříjemný, takže si Koloseum vypomáhalo velmi důmyslným trikem. Nad hlavami platících hostů se nacházela markýza, jejímž účelem bylo především chránit diváky před ostrým sluncem a v případě nepříznivého počasí před deštěm.
Kromě toho ale nad markýzou neustále stříkaly důmyslně ukryté trubky parfémovanou vodu, aby se částečně minimalizoval zápach krve. Součástí Kolosea byly rovněž důmyslné fontánami v podobě soch, kde rovněž cirkulovala „voňavá“ voda. Hlavními složkami byl šafrán a verbena.
Starověké egyptské chrámy
Pokud jste někdy byli v katolickém kostele, pravděpodobně znáte vůni kadidla a myrhy. Podobné pryskyřice používaly ve svých chrámech už staří Egypťané, takže i při vstupu do egyptského chrámu by vás nejspíš přivítala pronikavá vůně kadidla. Zároveň byly egyptské chrámy plné květin, nejčastěji to byly květy lotosu a také jasmín.
Další pravděpodobnou vůní chrámu by byla vůně jídla neboli obětin pro bohy. Běžně to byl čerstvě upečený chléb a pečené maso. V některých obdobích roku se obětovalo mléko a zelenina.
Holocaust
Lidé, kteří byli ve vyhlazovacích táborech svědky kremace těl, přirovnávali zápach linoucí se táborem jako nepodobný ničemu, co dosud cítili. Specifický pach z lidského masa a tuku se mísil se zápachem z hořících vlasů a nehtů a kovovým zápachem z hořící krve a orgánů.
Američtí vojáci, kteří přijeli tábory osvobodit, rovněž tvrdili, že zápach cítili dlouho předtím, než dorazili na místo Zápach údajně pokrýval celou krajinu na míle daleko.
Zdroj: space.com, frontiersin.org, khentiamentiu.blogspot.com, slate.com
