Většina nejslavnějších architektonických staveb je zdokumentována „od hlavy až k patě“ a každý rok je navštíví miliony turistů. Mnohé z těchto staveb v sobě skrývají tajemství v podobě skrytých místností, optických klamů či dávno zapomenutých událostí, o kterých řada z nás nemá ani tušení.
Athénský Parthenón
Pokud nějaká stavba symbolizuje starověké Řecko, je to právě Parthenón. Periklés jej nechal postavit na místě dřívějšího chrámu z pokladnice Délského spolku, ve kterém se řecké městské státy spojily v boji proti Peršanům. Jednalo se o velmi kontroverzní krok, Periklovi političtí odpůrci byli naštvaní, že na projekt použil veřejné prostředky.
Optický klam v podobě sloupů
Za stavbou Parthenónu stojí architekti Kallikratés a Iktínos, kteří velmi dobře pochopili, jak funguje lidské oko při pohledu na velké stavby. Z dálky se sloupy Parthenónu zdají být dokonale rovné, vyvážené a bez odchylek. Ale nejsou.
Nedokonalosti lidského oka by totiž způsobily, že symetrické sloupy by se jevily zkreslené. Aby to architekti napravili, udělali sloupy uprostřed o několik centimetrů širší. Rovněž podlaha uvnitř chrámu má velmi mírný, prakticky neviditelný pokles, aby vypadala dokonale rovná.
Chrám plný barev
Dnes vidíme Parthenón jako zářivě bílou mramorovou stavbu, jejíž jedinou výzdobou jsou dosud stojící sochy a vlysy. Ale v helénském období, kdy byl Parthenón postaven, hýřil živými barvami. Řekové milovali barvy a bílý mramor, který vidíme dnes, je ve skutečnosti jen základem.
Když vědci zkoumali stopy barev podél západní římsy, odhalili zelenou barvu a několika druhů modré, včetně azuritu a egyptské modři. Později byly nalezeny též dva druhy červené barvy, červený okr a červené olovo, dva druhy černé, bílá a žlutá barva.
Velká čínská zeď
Impozantně dlouhá zeď, která se táhne v délce asi 21 196 kilometrů, se pohybuje v dokonalém souladu s hornatým čínským terénem, zakřivuje se kolem svahů a zahrnuje přírodní překážky, jako jsou řeky a útesy. „Tok zdi“ pravidelně přerušují strážní věže. Cesta na vrcholu zdi umožňovala vojákům, poslům a vybavení nepřerušený a rychlý pohyb mezi strategickými body.
Rýže jako stavební složka
Klíčovou složkou při stavbě Velké čínské zdi bylo hašené vápno. Vědci z univerzity v Če-ťiangu však objevili jednu velmi překvapivou přísadu – lepkavou rýžovou kaši, která obsahuje amylopektin.
Amylopektin spojí s uhličitanem vápenatým, vytvořila kompaktní strukturu tak pevnou, že dokáže odolat přírodním jevům, včetně zemětřesení. Kromě toho je směs velmi odolná vůči vodě, méně se smršťuje.
Tádž Mahal
V roce 1631 pověřil indický mogul Šáhdžahán architekta Ahmada Lahoriho velmi zvláštním projektem. Přišel totiž o svou životní lásku, manželku Mumtáz Mahal, která zemřela po porodu jejich 14. dítěte, achtěl vytvořit mauzoleum, které by připomínalo ráj, v němž by v posmrtném životě jistě žila. Stavba trvala dvacet dva let, ale jejím výsledkem byla jedna z nejkrásnějších staveb na světě – Tádž Mahal.
Téměř nic není takové, jak se zdá
Konstrukce Tádž Mahalu je souborem optických klamů. Když návštěvníci vstupují do areálu, procházejí Královskou bránou. Tato brána slouží jako optický rám budovy a díky ní vypadá budova obrovská a blízká. Jakmile návštěvníci projdou bránou, uvidí Tádž Mahal v plné kráse na druhém konci obrovské zahrady. Chodníky rozdělují zahradu na čtyři části. Na křižovatce těchto chodníků se nachází zrcadlící se jezírko, které poskytuje „obrácený“ pohled na mauzoleum.
Tádž Mahal je umístěn na konci zahrady, nikoli uprostřed, aby si návštěvníci mohli prohlédnout celou budovu najednou. Když návštěvníci kráčejí po cestě směrem k budově, zdá se, že se skutečně zmenšuje, jako by se vzdalovala.
Architekti mysleli na všechno
Stavba je ve svých čtyřech rozích lemována vysokými minarety. Tyto minarety odrážejí muslimskou tradici, ale mohly by představovat problém, pokud by se indické tektonické desky pohnuly. Projektanti proto minarety mírně naklonili směrem od budovy, takže by při zemětřesení spadly do zahrady, nikoli na budovu.
Kromě toho jsou nakloněné minarety opět i optickým klamem. Díky tomu, že se naklánějí, je lidé při pohledu ze země vidí jako rovné. Kdyby byly ve skutečnosti kolmé vzhůru, oko je zakřiví, stejně jako tomu bylo u sloupů v Parthenónu.
Empire State Building
Empire State Building je jednou z nejznámějších newyorských památek, mistrovským dílem ve stylu art deco. Stavba spatřila světlo světa v době Velké hospodářské krize a byla první budovou vysokou přes sto pater. Ačkoli byla typickým příkladem lesku třicátých let, chyběla jí jedna důležitá vlastnost – nájemníci.
Po většinu 30. let 20. století byl v důsledku krize v zemi nedostatek nájemníků. Lidé tak stavbě říkali „prázdná státní budova“.
Po druhé světové válce se ale vše změnilo, už v roce 1946 byla Empire State Building jednou z nejvýnosnějších budov na světě. Vyhlídkové terasy dodnes přilákají miliony návštěvníků ročně, což generuje větší příjmy než nájemné za kanceláře.
Přístav pro vzducholodě
Ve 102. patře se dnes nachází kruhová vyhlídková plošina. Původní projekt využíval tento prostor jako halu a přístaviště pro nové vzducholodě, které tehdy získávaly na popularitě. Vzducholodě měly kotvit ve 102. patře věže, cestující by vystupovali po lávce a vstupovali rovnou do haly. Nicméně nápad se ukázal jako prakticky nerealizovatelný.
Do budovy narazilo letadlo
Válečný veterán William Smith letěl 28. července 1945 s bombardérem B-52 na letiště LaGuardia, když v husté mlze ztratil orientaci. Navzdory svým zkušenostem nakonec se svým letadlem narazil do 78. a 79. patra Empire State Building.
Došlo k výbuchu a palivo z letadla zapálilo některá patra. Kus motoru dopadl do výtahové šachty a přetrhl výtahové kabely. Kabiny spadly do suterénu, ale obsluha výtahu Betty Lou Oliverová pád jako zázrakem přežila. Kabinu možná zmírnily přetržené kabely namotané na dně šachty nebo nahromaděný stlačený vzduch z rychlého pádu. Při havárii zahynul Smith, jeho posádka a jedenáct lidí uvnitř budovy.
Brooklynský most
Ještě ve druhé polovině 19. století byla cesta přes East River z Manhattanu do Brooklynu velmi obtížná. Překonání řeky bylo možné jen za pomoci pomalého trajektu. Městští úředníci se proto rozhodli, že dopravu lépe zajistí most. Zakázku na projekt mostu získal John Roebling.
Vinné sklepy v Brooklynském mostě
Když John Roebling navrhoval Brooklynský most, vytvořil velmi kreativní řešení dvou problémů. Prvním bylo, jak přimět město zaplatil 15 milionů dolarů, které byly potřeba na výstavbu mostu. Druhá potíž se týkala toho, jak nenarušit dva úspěšné podniky s alkoholem, které se nacházely na pozemcích, jež potřeboval ke stavbě nového mostu.
Aby tato dilemata vyřešil, zahrnul do projektu mostu, konkrétně do ramp, sklepy, které pronajal. Ve sklepeních se od roku 1876, tedy ještě před otevřením mostu v roce 1883, skladovaly alkoholické nápoje. Byly tmavé, chladné a měly trvale nízkou teplotu. Nájemné sice nepokrylo všechny náklady na stavbu, ale částečně pomohlo kompenzovat výdaje.
Zdroj: nationalgeographic.com, greece-is.com, npr.org, bbc.com
