Patříte mezi ty, kteří pravidelně sází na sportovní výsledky? Vsadit si na tým z rodného města nebo z druhého konce světa je dnes velmi snadné. I když jsou nyní na vzestupu především online hazardní hry a sportovní sázení prostřednictvím aplikací, hazard a sázení jsou ve skutečnosti prastarou činností.
„Hazard“ ve starověkých civilizacích
Archeologické objevy naznačují, že lidé se věnovali příležitostným hazardním hrám už ve starověké Mezopotámii kolem roku 3000 př. n. l. Byly totiž nalezeny předměty podobné našim kostkám. Kromě toho se zde hrály hazardní hry, které byly spojovány s hledáním božského vedení nebo výkladem těžko rozluštitelných znamení.
Hazardní hry s kostkami se provozovaly též ve starověké Číně. Za dynastie Sia, která vládla od roku 2070 př. n. l. do roku 1600 př. n. l., se staly populárními po celé zemi. Nejoblíbenější hrou byla hra na šachovnici s dvanácti figurkami, která se nazývala „liubo“. Někteří historici se dokonce domnívají, že liubo bylo předchůdcem moderních šachů.
V neposlední řadě starověcí Egypťané byli proslulí hrou zvanou „senet“, která měla rovněž duchovní význam. Byl to nejen druh zábavy a hra o štěstí a náhodě, ale také příležitost, jak zjistit, zda se na vás usmívají bohové a osud.
Antická kasina
Staří Římané byli nadšenými hráči rozmanitých her, a to jak v soukromí, tak na veřejnosti. Právě tato veřejná prostředí patřila k nejzajímavějším aspektům rozvoje hazardních her v antickém Římě. Střídavě se jim říkalo „tabernae ludi“ a „tabernae aleatoriae“.
Byly to domy výslovně zřízené tak, aby v nich lidé mohli sázet, hrát kostky a soutěžit v různých soubojích dovedností, štěstí a náhody. Tyto instituce si lze představit jako dnešní kasina, jen ne tak velká, jaká jsou dnes třeba v Las Vegas, a bez hracích automatů.
Hazardní hry hrály všechny vrstvy Římanů, rádi je provozovali patricijové, vojáci i prostí lidé. Děti si dokonce tajně vytvářely vlastní formy her a s nimi spojených soutěží.
Karetní hry
Za první hrací karty jsou považovány karty pocházející z Číny, kde byly pečlivě vyrobeny v 9. století našeho letopočtu. Číňané měli oblíbenou hazardní hru známou jako „hra s lístky“, která se opírala o papírové karty.
Historici si nejsou zcela jisti jejími pravidly, ale mnozí se domnívají, že se více než skutečným kartám podobala dominu. Bez ohledu na to byly hrací karty v tomto období velmi dobře zdokumentovány a v 10. století bylo zaznamenáno, že císař Mu-Tsung hrací karty používal při hazardních hrách.
Do Evropy se hrací karty dostaly až ve 14. století. Téměř jistě se k Evropanům dostaly jedním ze dvou způsobů nebo možná oběma – přes islámské Španělsko nebo obchodem mezi egyptskými Mamlúky a Italy.
Počátky loterie
Ve středověké Evropě používala města v oblasti dnešní Belgii a Nizozemska loterie k získávání finančních prostředků na své projekty. Tyto prostředky byly určeny například na stavbu mostů, kanálů, a dokonce i na opevnění před vnějšími vetřelci. Fungovaly podobně jako loterie dnes – lidí si za peníze, které šly do veřejné pokladny, kupovali losy s možností výhry.
Tyto loterijní příležitosti byly oblíbené v podstatě od doby, kdy byly v polovině 15. století uvedeny do provozu. Například písemný záznam z roku 1445 v městečku L’Ecluse uvádí, že místní samospráva takto získala prostředky na stavbu hradeb a opevnění města.
Pokud jde o národní loterie, i v tomto ohledu je Nizozemsko na špici. Pro tento národ bylo běžné pořádat rozsáhlé loterie za účelem získání peněz pro chudé. Nizozemská státní loterie „Staatsloterij“, která byla založena roku 1726, je nejstarší dodnes provozovanou loterií na světě. Dokonce slovo loterie bylo v mnoha jazycích vytvořeno podle nizozemské předlohy – v nizozemštině slova „lot“ znamená osud.
Poker
Poker, jak ho známe dnes, vznikl ve Spojených státech amerických na počátku 19. století. Historici si sice nejsou zcela jisti, kde přesně hra vznikla a kdo stanovil základní pravidla, ale obecně se soudí, že tato hra se ujala v New Orleans někdy mezi lety 1810 a 1825.
Během zlaté éry Divokého západu byl hazard velmi rozšířený. V salonech se hrál poker a nabízely se i další sázkové příležitosti pro lidi, kteří už tak prohrávali drahocenné peníze v hojných dávkách alkoholu.
Hrací automaty
První mechanický hrací automat vynalezl Charles Fey v San Franciscu na konci 19. století. S tím, jak se poker šířil, se šířily i všechny ostatní druhy hazardních her. Fey a další lidé toho chtěli využít, a tak začal pracovat na výherním automatu, který by přijímal mince a rozdával výhry.
V roce 1895 vyvinul první výherní automat, který byl poměrně jednoduchý. Měl tři otáčející a na každém válci byly po celé ploše namalovány symboly – kára, piky nebo srdce.
Mnoho výherních automatů vyrobených na počátku 20. století používalo k označení výher symboly ovoce, jako jsou třešně a melouny. Tyto symboly se v mnoha automatech používají dodnes. Důvodem, proč je první automaty používaly, byl doslovný účel. Pokud se na válcích objevily tři symboly třešní, obdrželi jste žvýkačku s třešňovou příchutí.
První varování před hazardem je ze starověké Indie
Překvapivě rovněž dva slavné staroindické eposy – Mahábhárata a Rámájana – detailně popisují hazardní hry. Jeden z popisů zahrnuje slavnou hru v kostky v Mahábháratě, která dopadla špatně a vedla k významným následkům.
Tento varovný příběh o hazardních hrách se objevuje v „Knize sněmovní síně“, což je druhá z osmnácti knih Mahábháraty. Historici této příběh uznávají jako jedno z vůbec prvních nastíněných varování před uzavíráním sázek.
Zdroj: askgamblers.com, theworldofchinese.com, theguardian.com, ancient-origins.net, britannica.com
