Volby jsou součástí politiky již několik tisíc let. Občané moderních demokracií používají k odevzdání hlasu v den voleb různé metody a technologie. Jak se ale účastnili voleb lidé ve starověku? Ve starém Řecku i Římě byla účast na demokratickém procesu omezena na svobodné mužské občany. Ženy a zotročení lidé neměli volební právo.
Hlasovací stroj
Navzdory našemu přesvědčení se ve starověkých Athénách se konalo jen velmi málo voleb, protože staří Řekové nepovažovali volby za nejdemokratičtější způsob výběru. Aby demokracie dávala plnou moc k řízení věcí všem lidem, a ne jen bohatým, prosazoval se tu jakýsi „náhodný výběr“.
K rozhodování o tom, kdo bude zasedat v „radě 500“, hlavním vládním orgánu Athén, používali Athéňané systém známý jako sortition. V tomto městském státě existovalo deset různých kmenů a každý kmen byl zodpovědný za poskytnutí padesáti občanů, kteří měli po dobu jednoho roku sloužit v radě.
Každý oprávněný občan dostal osobní žetony, které následně vhodil do speciálního stroje zvaného kleroterion. Ten používal dosud přesně neobjasněnou technologii zahrnující trubice a kuličky k výběru členů každého kmene do rady.
Jeden muž = jeden hlas
V Athénách o všech zákonech a soudních případech rozhodovalo shromáždění neboli ekklésiá, mohutný demokratický orgán, v němž měl každý občan mužského pohlaví právo rozhodovat. Z 30 000 až 60 000 athénských občanů jich zhruba 6 000 pravidelně navštěvovalo zasedání sněmu.
Shromáždění se scházelo v přírodním amfiteátru na vrcholu kopce zvaném Pnyx, což je odvozeno od řeckého slova znamenajícího „těsně namačkaný na sebe“. Museli jste být fyzicky přítomni a s ostatními občany jste rozhodovali o otázkách, které se ten den projednávaly. Hlasovalo se zvednutím ruky a vítěze určovalo devět předsedů. Ti byli náhodně vybráni ráno těsně před zasedáním shromáždění, aby bylo těžké je podplatit.
V Aténách existovalo několik pozic, které byly voleny shromážděním, nejvýznamnější z nich byli vojenští generálové. Každý rok bylo zvoleno deset generálů prostým hlasováním palcem nahoru nebo dolů celým shromážděním.
Kameny jako tajné hlasovací lístky
Kromě schvalování zákonů vynášelo shromáždění rozsudky ve všech trestních a občanskoprávních procesech v Athénách. Porota se skládala z 200 až 5 000 osob. Jeden člen poroty byl také náhodně vybrán jako soudce, ne proto, aby měl konečné slovo, ale aby dohlížel na dodržování pravidel a postupů.
Zatímco jiné druhy hlasování probíhaly veřejně, porota hlasovala pomocí zvláštního druhu tajného hlasování, při němž se používaly kameny. Každý porotce dostal dva malé kameny, jeden celistvý a druhý s otvorem uprostřed.
Když nastal čas hlasování, porotce přistoupil ke dvěma urnám. Do první urny vhodil kámen se svým skutečným verdiktem a nepoužitý kámen vhodil do druhé urny.
Zvláštní volby pro ostrakizaci a vyhnanství
Pokud se v Athénách nějaký veřejný činitel „znemožnil“ nebo se stal příliš populárním pro dobro demokracie, mohl být na deset vyhoštěn prostřednictvím zvláštních voleb „ostrakismu“, což je slovo odvozené od ostraky, starořeckého slova pro keramický střep.
Při tomto hlasování každý člen shromáždění dostal malý kousek keramiky a měl na něj naškrábat jméno člověka, který si podle něj zaslouží vyhoštění. Pokud alespoň 6 000 lidí napsalo stejné jméno, byla tato osoba na deset let vyhoštěna z Athén.
Slavným příkladem je Themistokles, athénský vojenský hrdina z bitvy u Salamíny, který byl v roce 472 př. n. l. vyobcován a zemřel ve vyhnanství. Existují důkazy, že jeho političtí nepřátelé předem vyryli jeho jméno na stovky či tisíce keramických střepů a rozdali je negramotným členům shromáždění.
Antický „aplausometr“
Dalším známým řeckým městským státem byla Sparta, která sice nebyla tak demokratická jako Athény, ale i zde se uplatňovaly některé demokratické prvky. Jedním z nejvyšších spartských vládnoucích orgánů byla rada starších, která se skládala ze dvou spartských králů a dvaceti osmi volených úředníků, kteří byli starší šedesáti let. Členové zastávali svůj úřad doživotně.
K obsazení prázdných míst pořádali Sparťané zvláštní styl „křiklavých voleb“. Každý kandidát střídavě přicházel do velké shromažďovací místnosti a shromáždění občané tu na jeho podporu křičeli a různě ho povzbuzovali. Ve vedlejší místnosti, skryté před zraky diváků, porovnávali soudci hlasitost výkřiků a vybírali vítěze.
Řím a „výsady“ bohatých
Římská republika převzala některé zásady aténské demokracie, ale rozdělila voliče podle tříd a vytvořila systém, který zvýhodňoval bohaté. Namísto hlasování v jednom obrovském shromáždění jako v Athénách měli Římané tři různá shromáždění. První orgán volil nejvyšší úřady v Římě, včetně konzulů, prétorů a cenzorů, a byl též shromážděním odpovědným za vyhlášení války.
Hlasování v tomto shromáždění začínalo nejbohatší třídou a sčítání hlasů se zastavilo, jakmile bylo dosaženo většiny 193 členů. Pokud tedy všichni bohatí lidé chtěli, aby byl schválen nějaký zákon nebo zvolen konkrétní konzul, mohli hlasovat jako blok a odsunout nižší třídy na vedlejší kolej. V dalších dvou římských shromážděních – kmenovém sněmu a plebejské radě – se pořadí hlasování určovalo losováním.
Tajné hlasování a volební kampaň
Některé aspekty voleb ve starověkém Římě se zachovaly dodnes. Hlasování ve shromážděních začínalo podobně jako v Athénách, kdy každý člen shromáždění zvedl ruku a hlasoval veřejně. Postupem času se však ukázalo, že bohatí „sponzoři“ vyvíjejí na členy shromáždění nátlak, aby hlasovali určitým způsobem, takže hlasování začalo probíhat tajně.
V roce 139 př. n. l. zavedl Řím nový typ tajného hlasování. Byla to dřevěná deska s voskem na jedné straně. Na voskovou část jste napsali svůj hlas a pak jste celou tabulku vhodili do volební urny. Aristokracie to velmi odsuzovala, protože tak ztratila část své kontroly.
Pokud si myslíte, že volební kampaně jsou „vynálezem“ poslední doby, archeologové odhalili stovky příkladů starověkých „volebních plakátů“ a „politických graffiti“ na zdech Pompejí. Římští uchazeči o úřad měli též dvoutýdenní volební období, které používali k přesvědčování občanů na náměstích.
Zdroj: smithsonianmag.com, classicalwisdom.com, britannica.com