Na světě žije asi 5 000 různých druhů berušek. Vyskytují se v mnoha různých barvách a vzorech, ale nejznámější jsou ty s červenými krovkami, na kterých je sedm černých teček. V mnoha kulturách jsou berušky spojovány se štěstím.
Hladové berušky zkonzumují až 50 kusů hmyzu denně
Lidé mají berušky rádi, protože jsou hezké a neškodné. Zemědělci je milují, protože se živí mšicemi a dalšími hmyzími škůdci. Jedna beruška může za svůj života zkonzumovat až 5 000 kusů různého škodlivého hmyzu. Mnohé berušky však doplňují svou stravu pylem a další rostlinnou potravou. Některé druhy se dokonce živí výhradně rostlinami a plísněmi.
Ochrana před predátory
Většina berušek má oválné tělo se šesti krátkýma nohama. V závislosti na druhu mohou mít skvrny, pruhy nebo jiné znaky. Slunéčko sedmitečné je červené nebo oranžové se třemi skvrnami na každé straně a jednou uprostřed. Má černou hlavu s bílými skvrnami na obou stranách.
Zbarvení berušek, většinou v barvách jako je žlutá, oranžová či červená, je vzkazem pro možné predátory, aby dali přednost konzumaci něčeho jiného. Když jsou berušky ohroženy, vylučují navíc páchnoucí tekutinu, která obsahuje jedovaté alkaloidy. Mohou si také hrát na mrtvé. Hlavními predátory berušek jsou ptáci, ale nepohrdnou jimi ani žáby, vosy či pavouci.
Larvy připomínají malé aligátory
Berušky kladou svá vajíčka ve shlucích na spodní stranu listů, obvykle tam, kde se shromáždily mšice. Larvy, které se podle druhu liší tvarem a barvou, se vylíhnou za několik dní. Larvy slunéčka sedmitečného jsou černé a ostnité s oranžovými nebo žlutými skvrnami. Někteří tvrdí, že vypadají jako malí aligátoři.
Larvy rychle rostou a několikrát svlékají kůži. Když dosáhnou plné velikosti, přichytí se ocáskem k listu a vytvoří se kukla. Během jednoho až dvou týdnů se z kukly stane dospělá beruška.
Berušky žijí téměř na všech světadílech
Beruškám se daří dobře v překvapivě mnoha rozmanitých biotopech, včetně luk, lesů, okolí řek i měst. Slunéčko sedmitečné pochází původně z Evropy, do Severní Ameriky bylo přivezeno v polovině 19. století za účelem kontroly mšic. Různé druhy berušek najdeme po celém světě s výjimkou Antarktidy a chladných oblastí okolo severního pólu.
Zimní hibernace
Berušky jsou nejaktivnější od jara do podzimu. Když se ochladí, vyhledávají teplá a odlehlá místa, kde se mohou usadit k přezimování, například v trouchnivějících kládách, pod kameny, nebo dokonce i uvnitř domů.
Tyto zimující kolonie mohou obsahovat i tisíce berušek. Období hibernace může trvat až devět měsíců a berušky během něj žijí ze svých tukových zásob.
Létají rychlostí až 56 km/h
Pod červenými krovkami s černými tečkami berušky ukrývají křídla. Ta se rozvinou rychlostí 0,1 sekundy a jsou výrazně větší než tělo berušky. Po rozložení se tato křídla mohou pohybovat průměrnou rychlostí 85 úderů za sekundu. Odborníci zjistili, že berušky tak mohou létat rychlostí až 56 km/h a mohou zůstat ve vzduchu až dvě hodiny, aniž by přistály.
Berušky jako symbol štěstí
Mnoho lidí věří, že když na nich přistane beruška, budou mít štěstí. Říká se, že čím jasnější má barvu, případně čím větší počet skvrn má, tím více štěstí vás čeká. Tato pověra pochází z dob, kdy berušky přinášely zemědělcům štěstí tím, že ničily škůdce.
Zdroj: newinterestingfacts.com, nationalgeographic.com
