V červenci roku 1535 se král Jindřich VIII. se svým dvorem čítajícím přes sedm set osob vydal na velkolepou oficiální cestu. Během následujících čtyř měsíců měla mohutná družina navštívit přibližně třicet různých královských paláců, šlechtických sídel a církevních institucí. Zatímco pro krále byly to zastávky jakýmisi „PR akcemi“, které měly v poddaných vzbudit loajalitu, pro jeho doprovod měl neustálý pohyb zcela jiný důvod – uniknout z nechutně špinavých královských rezidencí.
Zápach, výkaly a blechy byly všude
To, že se celé královské dvory během středověku téměř neustále někam stěhovaly, mělo totiž své ryze praktické důvody. Paláce bylo nutné pravidelně „vylidnit“, aby mohly být vyčištěny od nahromaděného odpadu všeho druhu. Šlechtická sídla totiž byla často vším možným, jen ne hygienickým prostředím.
Během několika dní, kdy se královská družina usadila v tom či onom paláci, se v něm rozhostil zápach z jídla, které hosté během stolování odhazovali kolem, zvířecích i lidských výkalů a rovněž havěti přitahované nemytými těly.
Ludvík XIV. se prý koupal dvakrát za život, stejně jako královna Isabela Kastilská. Marie Antoinetta se koupala jednou měsíčně. Britský král Jakub I. se údajně nekoupal nikdy.
Nejpalčivější problém před zavedením spolehlivé kanalizace bezpochyby způsobovaly výkaly. Byly všude. Někteří dvořané se neobtěžovali ani hledat nočník, svou potřebu vykonali na schodišti, na chodbě nebo do krbu.
Šlechta žila v horších hygienických podmínkách než poddaní
Velký počet členů dvora v omezeném prostoru paláce do značné míry znemožňoval jakýkoli důkladnější úklid. Ačkoli standardy čistoty byly po celý středověk i renesanci dosti podřadné, královské dvory byly obvykle špinavější než průměrné domy poddaných.
Některé z nejslavnějších vlád v historii, jako například vláda Kateřiny Veliké nebo Ludvíka XIV., se tak odehrávaly na pozadí děsivých zápachů, přetékajících nočníků, zablešeného a zavšiveného oblečení.
Problémy krále Jindřicha VIII.
Různí panovníci řešili hygienické problémy ve svých palácích různě, například o králi Jindřichu VIII. je známo, že spával na posteli obklopené kožešinami, aby se k němu nedostali drobní živočichové a hmyz. Aby zabránil služebnictvu a dvořanům močit na zdi zahrady, nechal Jindřich na problematická místa namalovat velké červené kříže. Zároveň vydal nařízení, že kuchaři v královské kuchyni nesmějí pracovat nazí.
Nechutné Versailles
V roce 1682 se král slunce Ludvík XIV. se svým dvorem natrvalo přestěhoval do paláce ve Versailles. Jeho rozhodnutí necestovat už od paláce k paláci ale znamenalo, že ve Versailles a přilehlém okolí najednou žilo více než deset tisíc členů královských rodin, šlechticů, vládních úředníků, služebnictva a stráže.
Navzdory své pověsti velkolepého sídla nebyl život ve Versailles zdaleka tím, čím si obvykle představujeme. Ženy si vyhrnovaly sukně, aby mohly močit na místě, kde stály, zatímco někteří muži údajně močili z balustrády uprostřed královské kaple.
Neudržované latríny vedly k tomu, že jejich obsah často zatékal do ložnic v patře pod nimi, zatímco ucpané a zkorodované potrubí v paláci bylo známé tím, že v kuchyni občas „všechno otrávilo“. Tento nehygienický způsob života byl zároveň příčinou řady úmrtí.
Teprve v 19. století se díky standardům čistoty a technologickému rozvoji zlepšil život mnoha lidí, včetně členů královských dvorů.
Zdroj: historyofyesterday.com, independent.co.uk
