Když se ve škole učíme o nejrůznějších diktátorech a tyranech, většinou je to ve spojitosti s hrůzami jejich vlády. O ženách po jejich boku se většinou mlčí. I tito muži ale měli svůj osobní život a jejich ženy byly často i zajímavější než oni sami. Mnoho z nich ale, bez ohledu to, jaký podíl měly či neměly na zlu páchaném svými drahými polovičkami, nečekal dobrý konec.
Kay Aminová
Kay byla čtvrtou manželkou Idiho Amina, ugandského prezidenta, kterému se pro jeho krutost často přezdívalo řezník z Kampaly. Za osm let jeho vlády v 70. letech 20. století zemřelo přibližně 300 000 lidí. Kay se s manželem seznámila, když studovala na univerzitě v Kampale. V roce 1966 se vzali, přestože Idi Amin byl v té době již ženatý.
O sedm let později se manželé rozvedli poté, co se Idi Amin rozhodl oženit s další ženou. O necelý rok později bylo Kayino tělo objeveno rozčtvrcené v kufru auta. Auto patřilo lékaři, s nímž měla Kay údajně poměr. Lékařovo tělo bylo nalezeno o den dříve, přičemž jako příčina smrti byla uvedena sebevražda.
Naděžda Allilujevová
Často se říká, že více mrtvých než Hitler má na vědomí Josif Vassarionovič Stalin. Jeho druhou manželkou byla Naděžda Allilujevová, která zemřela ve věku pouhých třiceti jedna let. Stalina, který byl o dvacet tři let starší než ona, si vzala jako osmnáctiletá v roce 1919. Jejich manželství nebylo idylické, neboť Naděžda nesouhlasila s některými jeho krutými praktikami a dávala mu to najevo.
V roce 1932 při slavnostní večeři na výročí Velké říjnové revoluce Naděžda odmítla přípitek na smrt nepřátel státu. Manželé se před svědky velmi ostře pohádali a Naděžda z večírku odešla. Ráno byla nalezena ve svém pokoji mrtvá.
Údajně se zastřelila, ale existuje řada názorů, že to ve skutečnosti nebyla ona, kdo stiskl spoušť. Jako oficiální příčina její smrti byl navíc oznámen zánět slepého střeva. Zanedlouho všechny dokumenty o její smrti záhadně zmizely.
Eva Perónová
Herečka a rozhlasová moderátorka María Eva Duarte se v roce 1945 provdala za argentinského politika Juana Peróna. Podílela se na jeho kampani a o rok později se z ní stala první dáma Argentiny, známá jako Evita Perónová. Díky své práci pro chudé a prosazování volebního práva žen se stala velmi populární.
Bohužel zemřela o pouhých šest let později v roce 1952 na rakovinu. Některé zdroje uvádějí, že se jednalo o rakovinu děložního čípku, jiné o rakovinu dělohy. Jisté ale je, že manžel jí to neřekl. Pravdu jí tajil pravděpodobně zejména proto, že ji potřeboval jako své „spojení“ s lidovými masami.
Lékařské záznamy navíc naznačují, že měsíc před svou smrtí Evita pravděpodobně podstoupila lobotomii. Tu měl nařídit Juan Perón jako způsob, který jí měl pomoci zvládnout velké bolesti způsobené pokročilým stadiem rakoviny. Jaké druhý důvod se ale často uvádí i snaha „manželku umlčet“, neboť v zemi inspirované jejími názory začala hrozit občanská válka.
V roce 1955 Juana Peróna svrhl vojenský převrat a Evitino balzamované tělo bylo pod falešným jménem pohřbeno v Itálii. Na začátku 70. let bylo exhumováno a vráceno Perónovi, který v té době žil v exilu ve Španělsku. Perón si údajně Evitino tělo vystavil ve své jídelně.
Později se s ním Evita vrátila znovu do Argentiny, když v roce 1973 opět získal prezidentský úřad. Po Perónově smrti je oba jeho třetí manželka Isabel nechala společně pohřbít v kryptě prezidentského paláce.
Eva Braunová
Žádný seznam diktátorů by nebyl úplný bez Adolfa Hitlera, jehož dlouholetou milenkou byla Eva Braunová. Nepodílela se na jeho politice, ale byla pro něj jakýmsi bezpečným útočištěm. Poskytovala mu domácí pohodlí, trávila s ním volný čas.
Hitler jí nedovoloval, aby se s ním objevovala na veřejnosti, a na rozdíl od mnoha dalších žen na tomto seznamu tak zůstávala trochu stranou pozornosti. 29. dubna 1945 si Hitler Evu konečně vzal. O den později společně spáchali sebevraždu.
Jang Kchaj-chuej (Yang Kaihui)
Jang Kchaj-chuej byla druhou manželkou Mao Ce-tunga, vůdce komunistické strany v Číně, muže zodpovědného za miliony mrtvých. Sdílela jeho politické názory a krátce po setkání s ním přijala členství ve straně.
Její manželství s Maem skončilo, když se dal dohromady s jinou ženou, jeho další manželkou Che C‘-čen. V listopadu 1930 byla Jang Kchaj-chuej zajata příslušníkem Kuomintangu neboli Čínské národní strany a po několika dnech výslechů byla popravena před očima svého malého syna.
Ťiang Čching (Jiang Qing)
Jako čtvrtá manželka Mao Ce-tunga byla Ťiang Čching nejvlivnější ženou Čínské lidové republiky až do jeho smrti v roce 1976. Jejich svatba se konala v roce 1939 a brzy poté Ťiang Čching začala pracovat jako manželova osobní sekretářka. Údajně to byla právě ona, kdo později stál za tak zvanou kulturní revolucí v Číně.
Po Mao Ce-tungově smrti vypukl v Číně boj o moc. Ťiang Čching byla součástí velmi radikální skupiny, které se říkalo gang čtyř. Skupina ale byla v boji o moc neúspěšná, a tak byla Ťiang Čching zatčena a vyloučena z komunistické strany.
V roce 1980 byla společně s dalšími členy gangu čtyř obviněna z vyvolání nepokojů a krveprolití. Následně byla shledána vinnou a odsouzena k trestu smrti. O dva roky později jí byl trest změněn na doživotí. V roce 1991 spáchala sebevraždu.
Clara Petacciová
Benito Mussolini, slavný italský diktátor, měl sice oficiální manželku Rachele, ale byla to jeho milenka Clara, která zůstala po jeho boku až do hořkého konce. Clara byla o téměř třicet let mladší a už od útlého mládí Mussoliniho zbožňovala. Jeho milenkou se stala v roce 1932.
28. dubna 1945 byla společně s Mussolinim zastřelena na příkaz Národního osvobozovacího výboru. Jejich těžce zohavená těla byla pověšena a vystavena v Miláně všem na odiv.
Imelda Marcosová
Manželka právníka a politika Ferdinanda Marcose, který na Filipínách zavedl autoritářský režim. Pro svůj extravagantní a okázalý módní styl se jí někdy přezdívalo „Ocelový motýlek“.
Za Ferdinanda se provdala po pouhých dvou týdnech známosti a zároveň tím začalo i její působení na politickém výsluní. Na rozdíl od ostatních žen na tomto seznamu je stále naživu, přesto ji potkalo několik nešťastných událostí.
Většina lidí ji zpočátku považovala za přínos pro vůdce, dohlížela například na četné projekty v Manile. Tato pozice se změnila poté, kdy její manžel vyhlásil v 70. letech stanné právo. Po kontroverzních volbách v roce 1986 celá rodina uprchla na Havaj.
Po smrti svého manžela v roce 1989 se vrátila na Filipíny a stala se poslankyní. Její syn Ferdinand „Bongbong“ byl v roce 2022 zvolen filipínským prezidentem.
Zdroj: biography.com, britannica.com, history.com
