Masové psychogenní onemocnění, známé také jako masová či epidemická hysterie, označuje situaci, kdy se v populaci šíří příznaky určité nemoci bez jasné lékařské příčiny. Obecně se zdá, že tyto masové hysterie a sociální paniky jsou barometrem doby a odrážejí naše kolektivní obavy a úzkosti. Za fyzickými příznaky těchto stavů tak stojí psychogenními faktory, které se v náročných životních podmínkách umocňují. Představme si několik takových případů za poslední století.
Epidemie třesu (1892)
V roce 1892 se žákyním v německém Gross Tinz při pokusu o psaní začaly nekontrolovatelně třást ruce. U některých se objevila amnézie a změna vědomí. Následujícího roku se začaly třást i studentky ve švýcarské Basileji.
Podle historiků byl třes při psaní na konci 19. století „důsledkem“ nové vyučovací metody, která vnímala mysl jako sval, který potřebuje cvičení. Dlouhá, náročná a neustále se opakující se cvičení plná nesmyslného opisování textů si na studentech vybírala svou fyzickou daň. Třes byl podvědomý způsob, jak se zbavit obávaných hodin.
Plynový fantom z Mattoonu (1944)
V době vrcholící druhé světové války se město Mattoon ve státě Illinois zaplnilo zprávami o záhadném muži, který stříká plyn do oken nic netušících obětí. První z nich byla Aline Kearneyová, která popsala „nasládlý zápach v ložnici“, který způsobil, že částečně ochrnula. Když se její manžel vracel v noci z práce, spatřil údajně před jejich domem cizího muže v černém.
Příběh byl zveřejněn na titulní straně místních novin a brzy bylo celé město plné zpráv o podobných pozorováních a příznacích. Záhadný útočník, o kterém se spekulovalo i jako o možném německém špiónovi, nebyl nikdy objeven.
FBI později došla k názoru, že celá situace byla možná „způsobem“, jak se místní ženy, které žily ve stresu a strachu, neboť jejich muži bojovali ve válce, snažily získat pozornost a pomoc.
Červnová epidemie brouků (1962)
V červnu 1962 začalo několik desítek zaměstnanců jedné americké textilky trpět podivnými příznaky – vyrážkou, nevolností a otupělostí. Média se příběhu rychle chytila a pojmenovala ho „červnová epidemie brouků“ podle hmyzu, o kterém se dělníci domnívali, že je nakazil. Přivolaní entomologové ale po těchto broucích nenašli žádnou stopu.
Psychologové, kteří vedli rozhovory s nemocnými dělníky, zjistili, že více než 90 % z nich pracovalo na stejné směně, většina z nich pracovala přesčas a své příznaky začali hlásit až poté, co o epidemii informovala média. Pravděpodobným viníkem byl stres spolu se silou sugesce.
Epidemie smíchu v Tanzanii (1962)
Po rozsáhlých změnách po těžce vybojovaném boji za nezávislost na Velké Británii v roce 1961 byly na východoafrickém území, které je dnes známé jako Tanzanie, na několik týdnů uzavřeny školy, protože desítky školaček se nemohly přestat smát.
Na konci epidemie onemocnělo více než 1 000 lidí. Kromě smíchu se u vystresovaných studentů objevila také vyrážka, mdloba a dýchací potíže. Oficiální diagnóza zněla: masová hysterie.
Opičí muži v Indii (2001)
Během vlny veder v květnu 2001 postihly Dillí velké výpadky elektřiny. Obyvatelé, kteří si chtěli ulevit od horka spaním na střechách, začali hlásit útoky záhadného tvora, který vypadal, že je částečně opice a částečně člověk.
Oběti, většinou muži s nízkým socioekonomickým statusem, přicházeli k lékařům se zraněními, která připomínala kousnutí. Několik lidí dokonce zemřelo na následky pádu ze střechy při útěku před údajným opičím mužem. Podle odborníků se ale jednalo pouze o masovou hysterii vyvolanou místními pověrami a následně médii.
Zdroj: nytimes.com, jamanetwork.com, indiatimes.com
