Svatební den je často pokládán za jeden z nejdůležitějších v našem životě. I když podoba svatby prošla během historie mnoha změnami, ve většině západních států se dodnes setkáváme s několika stejnými svatebními tradicemi. Kde mají svůj původ?
Pokleknutí při žádosti o ruku
Mnoho mužů při žádosti o ruku před svou partnerkou pokleká. Historikové se ale nemohou zcela shodnout na tom, jak tato tradice vlastně vznikla. Někteří tvrdí, že zvyk pochází ze středověku, kdy rytíři poklekali před dámami. Jiní se domnívají, že pokleknutí bylo znamením kapitulace během feudálních válek a muži jej později převzali jako symbol odevzdání své vůle a majetku milované ženě.
Bílá barva šatů nevěsty
Bílá barva je v západním světě nejoblíbenější barvou svatebních šatů. Ve skutečnosti jde o poměrně nedávnou tradici. Za její vznik vděčíme britské královně Viktorii, která si na svou svatbu s princem Albertem v roce 1840 oblékla světlé saténové šaty jako symbol čistoty a panenství. Mnoho nevěst chtělo následně vypadat na své svatbě jako královna, a tak napodobovaly její šaty včetně bílé barvy.
Mimochodem Viktoriiny šaty na dobových ilustracích sice vypadají bílé, ve skutečnosti měly ale barvu champagne. Během několika málo let se bílá stala výhradní barvou pro nevěstu a dodnes etiketa přikazuje, aby se všichni ostatní svatební hosté této barvě vyhýbali.
Zakrývání obličeje nebo vlasů závojem
Královna Viktorie ke svým ikonickým svatebním šatům zvolila též dlouhý závoj, nebyla ale první nevěstou se závojem. Mnoho kultur a náboženství, včetně křesťanství, judaismu, islámu i hinduismu, totiž používalo nějaký typ závoje při svatebních obřadech již po tisíciletí. Starověké římské nevěsty nosily zářivě žluté závoje, které vypadaly jako plamen a symbolizovaly světlo a teplo domova. Židovské nevěsty nosí závoj jako připomínku příběhu o Jákobovi. Odhrnutí závoje umožňuje ženichovi ujistit se, že si bere tu správnou ženu.
Něco starého, něco nového, něco vypůjčeného, něco modrého
Tato jednoduchá věta je jakýmsi návodem, co by měla mít nevěsta během obřadu při sobě. Starý předmět je vzpomínkou na minulost ve své rodině, nový předmět symbolizuje začátek nového života a vypůjčený předmět by měl pocházet od šťastně vdané přítelkyně nebo příbuzné, což zajistí, že se štěstí přenese i na novomanželský pár.
A kde se v tomto seznamu vzala modrá? Tato barva prý v minulosti v anglosaské kultuře představovala lásku a věrnost a měla také schopnost odvrátit „zlé oko“ neboli kletbu, která by mohla nevěstu učinit neplodnou.
Házení kytice
Tato tradice byla poprvé zaznamenána v Anglii v roce 1700. Pravděpodobně ale vznikla již dříve. Ženy v minulosti totiž věřily tomu, že získání části nevěstina oděvu přináší štěstí. Svobodné dívky se tak po obřadu vrhaly k nevěstě, aby se jí dotkly a utrhly kousek šatů. Aby si nevěsta šaty uchránila, hodila nejprve kytici jako rozptýlení a pak utekla.
Rozbíjení talíře
Často se říká, že střepy znamenají štěstí, a tak si mnoho z nás myslí, že právě to je důvod, proč je jednou ze svatebních tradic též rozbíjení talíře. Ve skutečnosti má tento zvyk kořeny v židovském náboženství.
Na závěr židovského svatebního obřadu ženich dupne na skleničku zabalenou v látce. Tento akt symbolizuje zničení chrámu v Jeruzalémě, připomínku utrpení židovského národa. Existují však i jiné výklady této svatební tradice.
Družičky
Tato tradice pochází z temnějších a násilnějších dob, kdy byly nevěsty považovány za jakýsi majetek, který mohou nepřátelé unést, ukrást, nebo dokonce zabít. Existují tak historické záznamy o tom, že ve starověkém Římě i Číně byly nevěsty doprovázeny skupinou žen ve stejných šatech, které sloužily jako případná „návnada“.
Zdroj: brides.com, theknot.com, jstor.org
