O tom, jaké to bylo být rytířem, existuje řada mýtů, které nešíří jen Hollywood, ale dokonce i samotné dobové středověké legendy. V obou se objevují vyobrazení rytířů, kteří spěchají na pomoc dámám v nesnázích. Co ale ve skutečnosti znamenalo být středověkým rytířem a co vlastně dělali v každodenním životě?
Vznik rytířů
Pojem středověk se vztahuje k poměrně dlouhému období přibližně od 5. do 15. století, přičemž nelze konkrétně říci, jak vypadal život konkrétního rytíře v tak velkém časovém úseku a v různých oblastech, kde se rytíři vyskytovali. Tím se dostáváme k počátkům rytířství.
Ačkoli „bojovníci na koních“ existovali už dávno předtím, postavení rytíře, jak si ho představujeme, se poprvé vyvinulo jako svého druhu oficiální hodnost někdy v 8. století mezi vojáky Karla Velikého. Rytíři byli v jádru vlastně vysoce vycvičení vojáci na koních. A popravdě řečeno, až do doby, kdy se zhruba na sklonku této éry stali v boji zastaralými, zůstávali rytíři většinou především elitními válečníky.
Jak se stát rytířem
Ačkoli zpočátku nebyl výcvik rytířů přesně formalizovaný, k tomu došlo až v průběhu staletí. Zpravidla ti, kdo byli zámožného původu a mužského pohlaví, i když existují i příklady rytířek, byli po dosažení věku přibližně sedmi let posláni k nějakému pánovi nebo rytíři, aby zahájili svůj rytířský výcvik.
Ten začínal tím, že mladý chlapec sloužil jako páže. Následně začínali chlapci cvičit s falešnými zbraněmi, učili se ovládat jízdu na koni, účastnili se lovů a plnili rozmanité úkoly, kterými sloužili rytíři, jemuž byli zaslíbeni, a jeho domácnosti. Zároveň mohli být i vzděláváni, to ale neplatilo vždy.
Jakmile dosáhli dospělosti a ve svém výcviku si vedli dobře, mohli postoupit na pozici panoše, kde se jejich výcvik zintenzivnil, včetně používání skutečných zbraní, a dokonce i přímého zapojení do pomoci rytíři, kterému byli zaslíbeni, při tažení, případně i v samotné bitvě. Po přibližně 5-7 letech tohoto vyššího výcviku, pokud přežili a zvládli všechny požadované dovednosti, byli oficiálně pasováni na rytíře.
Pasování
Zpočátku byla s pasováním spojena jen malá nebo žádná okázalost, až ke konci středověku se rytířství stalo tím, co si o něm myslíme dnes, přičemž tento vývoj zřejmě částečně prosadila církev jako způsob, jak přimět rytíře, aby brali vážněji svou přísahu. Byla to totiž právě církev, která vytvořila i jakýsi rytířský kodex, jehož cílem bylo „zkrotit“ příliš volnomyšlenkářské rytíře.
Den před pasováním na rytíře šel panoš nejprve ke zpovědi a pak se vykoupal. Poté se oblékl do bílého a červeného oděvu a následovala účast na modlitební vigilii. Druhý den se zúčastnil mše a přistoupil k přijímání, čímž se dostáváme k samotnému obřadu. Během něj slíbil věrnost svému pánovi, dostal ostruhy a meč a složil přísahu, že bude dodržovat různé aspekty rytířství. Nakonec byl pasován na rytíře.
Postavení rytíře
V této souvislosti je třeba říci, že navzdory všeobecnému přesvědčení nebyli všichni rytíři bohatí, neměli vlastní hrady a podobně. Někteří vlastně ani nebyli vlastníky půdy a rytířská hodnost byla ve své podstatě víceméně jen něčím, co z člověka v jistém smyslu dělalo menšího šlechtice. I když samozřejmě mnozí z rytířů zastávali vyšší šlechtické postavení oddělené od jejich válečnických schopností.
Z toho plyne, že to, co konkrétní rytíři dělali v každodenním životě, se značně lišilo podle toho, o koho šlo. Většina rytířů ale byla zaslíbena nějakému pánovi, kterému slíbili, že mu budou každý rok po určitou dobu sloužit v bitvě nebo hlídat jeho území, pokud k tomu budou vyzváni.
Odtud pak „nejnižší třída“ těchto rytířů mohla dokonce žít v domě svého pána a sloužit víceméně jako jeho tělesná stráž, příležitostně jako strážci zákona, a někdy dokonce jako soudci, kteří zprostředkovávali například spory mezi místními sedláky. V podstatě byl jejich každodenní život tak trochu směsicí vojáka a strážce zákona.
U rytířů, kteří byli zároveň majiteli panství, každodenní život zahrnoval širší správu jejich panství. Vzhledem k tomu, že mohli být povoláni na delší dobu mimo domov, měli také obvykle po ruce někoho, kdo jim se správou pomáhal.
Co dělali rytíři ve volném čase?
Zdá se, že většina rytířů měla vcelku hodně volného času. Co s ním tedy dělali? Zjednodušeně řečeno řádili. Rytíři ve středověku byli známí svou zálibou v tom, že kdekoli se objevili, způsobili trochu anarchie.
Podle některých historiků tak bylo jedním z cílů první křížové výpravy kromě znovudobytí Jeruzaléma také dát převážně nezaměstnané a příliš agresivní evropské šlechtě něco na práci, dostat ji z Evropy a zastavit její pustošení zemí.
Co rytíři dělali, když zrovna nedrancovali nebo se nebavili na večírcích? Věnovali se docela obyčejným věcem, jako byla účast na mši či hraní vrhcábů a šachů, v neposlední řadě se věnovali též výcviku. Ten se z velké části uskutečňoval prostřednictvím aktivit, jako bylo časté vyjíždění na lov a účast na různých turnajích.
Zdroj: history.com, medievaltimes.com
