Také si pod pojmem mapa světa představíte plochou obdélníkovou mapu, kterou si pamatujete ze zdi ve škole? Celé generace vyrůstaly s tím, že planeta Země vypadá takto. Odráží ale tato slavná mapa skutečně to, jak naše planeta vypadá?
Jak z koule udělat obdélník
Ačkoli byly ploché mapy navrženy s těmi nejlepšími úmysly, pravdou je, že zdaleka nejsou přesné. Některé oblasti na nich totiž vypadají mnohem větší, než ve skutečnosti jsou, a jiné se naopak zdají mnohem menší. Vzdálenosti mezi některými pevninami jsou též zkreslené. Každá plochá mapa světa je v určitém ohledu zkreslená. Všichni sice víme, že naše planeta není plochá, technicky se jedná o oblý sféroid neboli kouli se zploštělým vrcholem a spodkem a vybouleninou podél rovníku.
Tato skutečnost od počátku mapování představuje pro kartografy velký problém. Jak lze trojrozměrný objekt bezchybně zobrazit ve dvou rozměrech? Schválně, pokud máte starý tenisový míček, zkuste ho rozříznout a přetvořit na dokonalý obdélník. Tento úkol vám poskytne dobrou představu o tom, jak neslučitelné jsou sféroid a plochý obdélník.
Problém nejznámější mapy světa
Mercatorova projekce, kterou vytvořil geograf a kartograf Gerardus Mercator v roce 1569, byla před půl tisíciletím závratným objevem a dodnes zůstává nejpoužívanějším plochým zobrazením Země. Základem tohoto zobrazení je válec, který se dotýká glóbu v oblasti rovníku. Tuto mapu si po staletí oblíbili navigátoři či cestovatelé, protože jim umožňovala vytyčovat trasy v přímce. Z hlediska přesnosti ale není vzhledem ke způsobu svého vytvoření ideální.
Každá rovnoběžka je totiž protažena na délku rovníku, takže na mapě dochází k horizontálnímu protažení při pohybu směrem k pólu. Mercatorova projekce rovněž exponenciálně zvětšuje vzdálenost rovnoběžek s tím, jak se pohybujeme směrem k pólu. Na mapě se tedy s postupem k pólu zvětšuje vertikální protažení. Toto zkreslení je nejpatrnější v polárních oblastech. Například Grónsko a Afrika se na Mercatorově projekci jeví jako podobně velké, zatímco ve skutečnosti je Afrika téměř 14krát větší. Podobně je Aljaška zobrazena jako přibližně třikrát větší než Mexiko, zatímco ve skutečnosti je Mexiko asi 1,3krát větší. Existují tedy nějaké jiné mapy světa, které bychom mohli používat?
Nezdařený pokus o nápravu
Jednou z alternativ k Mercatorově projekci, která byla zpopularizována v 70. a 80. letech 20. století, je Gall-Petersova projekce, která je sice plošně stejná, ale „ošklivější“ na pohled. Kontinenty, zejména Afrika a Jižní Amerika, na ní totiž vypadají jako by natažené. Tato projekce má ale rovněž problémy s přesností. Ačkoli jsou všechny oblasti vůči sobě správně velké, většina pevniny je zkreslená, aby tomu tak bylo. Kontinenty vypadají roztažené, vodorovně na pólech a svisle na rovníku, což znamená, že ačkoli mají země zhruba správnou velikost, v žádném případě nemají správný tvar. Toto zkreslení je stejně jako u Mercatorovy projekce nejvýraznější na pólech.
Kompromisní řešení
V průběhu staletí byly nakresleny různé další ploché mapy, ale všechny mají stejný problém – je nemožné zobrazit 3D Zemi na 2D mapě bez kompromisů. Winkelova tripelova projekce, navržená v roce 1921, je dnes preferovanou plochou mapou s tak zvanou kompromisní projekcí. V porovnání s jinými mapami malých měřítek na ní dochází k menšímu zkreslení. Sice zcela neodstraňuje běžná zkreslení plochých map týkající se plochy, směru nebo vzdálenosti, ale minimalizuje je na nejnižší možnou míru. To v konečném důsledku znamená, že téměř každá část mapy je nějakým způsobem zkreslená, jen ne nadměrně.
Budoucnost v podobě „palačinkové mapy“?
V roce 2021 astrofyzikové vytvořili údajně nejpřesnější plochou mapu Země, která kdy byla vytvořena. Skládá se ze dvou kruhových map, v jejichž středu se nacházejí póly. Tento způsob zobrazení Země se zásadně liší od téměř všech ostatních plochých map a teprve se uvidí, zda se prosadí pro použití ve školách.
Zdroj: nationalgeographic.com, sciencefocus.com
