Černobylská jaderná elektrárna explodovala již před téměř třiceti šesti lety, v dubnu 1986. Většina lidí i díky mnoha dokumentům sice zná obecný příběh, tedy že kvůli lidské chybě explodoval jaderný reaktor a v důsledku toho se uvolnil radioaktivní mrak, který zasáhl téměř celou Evropu, nebo že budova reaktoru byla následně obestavena železobetonovým sarkofágem, ale jen málokdo zná podrobnější detaily.
Podobnost s Hirošimou
Když 26. dubna 1986 explodoval černobylský reaktor, žilo v jeho blízkosti přibližně 30 000 lidí. Předpokládá se, že tito lidé byli vystaveni záření o síle asi 45 rem (rem je jednotka dávky záření), což je podle odborníků podobné průměrné dávce, kterou obdrželi přeživší po svržení atomové bomby na Hirošimu v roce 1945. Velká část radiace totiž doslova vyletěla do povětří a obyvatelstvo zasáhla „pouze“ radiace v blízkosti země. Ačkoli 45 rem sice „nestačí“ k vyvolání okamžité nemoci z ozáření, ta se obvykle objevuje při hodnotách kolem 200 rem, přesto zvyšuje riziko vzniku rakoviny o několik procent. Horší byla samozřejmě situace u osob, které v době výbuchu v elektrárně pracovaly, nebo které se následně podílely na likvidaci škod.
Radioaktivní jód je prvním zabijákem
Po výbuchu přicházejí zabijáci v podobě radioaktivních izotopů, přenášených prachovými částicemi, které se vznášejí ve vzduchu a padají na zem. Radioaktivní jód je jedním z nejnebezpečnějších, protože se může rychle hromadit ve štítné žláze, což vede k rakovině štítné žlázy a smrti. Ti, kteří trpí nedostatkem přirozeného jódu, jsou ohroženi více. I proto se lidem žijícím v postižených oblastech podávaly jodové tablety, které zabraňují hromadění radioaktivního jódu v těle. Radioaktivní jód 131 má poločas rozpadu pouze 8 dní, takže jeho hrozba nepředstavuje dlouhodobý problém.
Stroncium-90 a cesium-137 jsou dlouhodobými zabijáky
Pravděpodobně nejvážnější hrozbu představují cesium-137 a stroncium-90. Jejich poločas rozpadu je 30, respektive 28 let. Skutečná hrozba u těchto dvou látek spočívá v jejich požití. Stroncium-90 se řídí chemickým složením vápníku, takže se snadno zabudovává do kostí a zubů. Cesium-137 se podobá chemismu draslíku, takže se snadno dostává do krve a může se zabudovat do tkání lidí a zvířat. To vše způsobuje v různé míře vážné zdravotní problémy a úmrtí. Relativně dlouhý poločas rozpadu obou těchto izotopů z nich činí problém i dnes.
Radiace v Černobylu je relativní
Pro laickou veřejnost je překvapivé, že je dnes radioaktivita v těsné blízkosti reaktoru relativně nízká. Již 15 minut po výbuchu v Černobylu totiž radioaktivita klesla na čtvrtinu původní hodnoty, po jednom dni na jednu patnáctinu a po třech měsících na méně než 1 %. Ale i dnes ještě něco zbývá. Když vybuchl reaktor čtvrtého bloku, byly odstaveny i další tři reaktory černobylské jaderné elektrárny. Všechny však byly navzdory mezinárodnímu odsouzení zhruba do roka a půl znovu spuštěny.
„Ráj“ divoké přírody
Oblast Černobylu byla po výbuchu evakuována, brzy poté, co ji opustili lidé, se do ní nastěhovala divoká zvěř. Studie z roku 2015 zjistila, že počet losů, srnců, jelenů a divokých prasat žijících v uzavřené zóně je podobný počtu populací v nedalekých přírodních rezervacích. Zvláště dobře se daří vlkům, jejichž populace je sedmkrát větší než populace vlků v sousedních rezervacích. To neznamená, že radiace je pro volně žijící zvířata dobrá. Zvířata, která žijí v bezpečnostní zóně kolem černobylské jaderné elektrárny, mají i dnes vyšší úmrtnost, zvýšenou genetickou mutaci a sníženou natalitu. Radiace způsobuje u zvířat například zvláštní výrůstky a vrozené vady, přesto zde zůstávají a žijí, neboť zde nežijí lidé.
Zdroj: livescience.com, enago.com, foxnews.com
