Pro veřejnost zůstává už více než sto let nejznámější lodní tragédií potopení Titanicu. Zdaleka se ale nejedná o jedinou tragickou událost. Námořní katastrofy, především v minulosti, bohužel nebyly ničím výjimečným. OSN odhaduje, že na dně oceánů leží asi tři miliony vraků nejrůznějších lodí. Jaké další katastrofy tak stojí ve stínu Titanicu?
Mary Rose (1545)
Loď Mary Rose, postavená kolem roku 1510, byla součástí námořní flotily Jindřicha VIII. Říká se, že během 34 let své služby byla královou nejoblíbenější lodí. Těžce vyzbrojená loď s posádkou přes 400 mužů se často účastnila akcí proti Francouzům. V roce 1545 se Mary Rose nacházela v průlivu mezi Velkou Británií a ostrovem Wight, když se pokusila o ostrý obrat. Silný poryv větru ale loď převrátil, a protože byly otevřené střílny, loď se rychle potopila a téměř všichni lidé na palubě přišli o život. Jelikož k potopení došlo v hloubce pouhých 12 metrů, byly již v té době podniknuty pokusy o její vytažení, nicméně nebyly úspěšné. V roce 1982 byla téměř 500 let stará loď vytažena na hladinu v přímém televizním přenosu. Nyní odpočívá v Muzeu Mary Rose v Portsmouthu.
HMS Terror a Erebus (1845)
V květnu 1845 vyslalo britské námořnictvo expedici, aby našla severní cestu z Atlantiku do Pacifiku. Sir John Franklin se vydal na cestu se dvěma loděmi Terror a Erebus, z nichž každá byla vyztužena železem, aby se mohla prodrat arktickým ledem. Expedici tvořilo 133 mužů, nejmodernější vybavení a tříletá zásoba nejnovějšího vynálezu – konzervovaných potravin. Lodě byly naposledy spatřeny v červenci na Baffinově ostrově v Kanadě a poté zmizely.
Příběh zaujal veřejnost a o záhadě psali Charles Dickens i Mark Twain. Zdá se, že v roce 1846 uvízly lodě v ledu u Ostrova krále Viléma u Kanady a dva roky se nepohnuly z místa. V roce 1847 Franklin zemřel a velení převzal kapitán Francis Crozier. Poslední důkaz o výpravě pochází z roku 1859, kdy byla na místo, kde byla plavidla naposledy spatřena, vyslána expedice, která objevila pouze malý člun a kostru člena posádky, který pravděpodobně opustil loď. V roce 2014 byl nalezen vrak HMS Erebus a vyzvednut jeho zvon, HMS Terror byl nalezen o dva roky později.
PS Generál Slocum (1904)
V létě 1904 se na palubu kolesového parníku, který byl označován za největší a nejkrásnější výletní parník v New Yorku, nalodili pravidelní cestující, turisté i skupiny školáků. Byl krásný červnový den, na palubě hrála kapela a lidé zpívali a tančili. Na lodi se nacházelo asi 1 350 cestujících a členů posádky.
Kolem deváté hodiny ranní byl v podpalubí objeven požár. Plameny se rozhořely, ale pokusy o uhašení se ukázaly jako marné, neboť požární hadice byly staré a ztrouchnivělé. Loď se nacházela uprostřed řeky a kapitán William Van Schaick nevěděl, kde zakotvit. Když se dřevěné paluby začaly lámat a hroutit, zjistilo se, že mnoho záchranných vest je nepoužitelných. Lidé v panice skákali do řeky, někteří se dokonce zachytili na obrovských kolech parníku. Celkem 1021 lidí, většinou žen a dětí, buď uhořelo, nebo se utopilo.
RMS Empress of Ireland (1914)
Dva roky po potopení Titanicu, na jaře 1914 se na kanadskou řeku Svatého Vavřince snesla hustá mlha, která se stala osudnou pro luxusní parník Empress of Ireland s 1 477 cestujícími na palubě. Loď již několik let pravidelně překonávala Atlantik a převážela cestující mezi Liverpoolem a Quebeckem. V časných ranních hodinách za velmi špatné viditelnosti spatřil kapitán Henry Kendall norskou nákladní loď Storstad. Pak se snesla ještě hustší mlha. Když ji Kendall spatřil znovu, bylo už pozdě, norská loď proťala trup lodi Empress of Ireland. Voda se valila dovnitř tak rychle, že ti, kteří spali ve svých kajutách, neměli šanci. Ručně ovládané vodotěsné přepážky se totiž nepodařilo zavřít. Loď se naklonila na pravobok natolik, že bylo možné spustit pouze šest záchranných člunů. Pouhých 14 minut po nárazu se loď potopila, zahynulo 1 012 lidí.
RMS Lancastria (1940)
Potopení lodi RMS Lancastria patří k nejhorším, ale pravděpodobně také k nejméně známým námořním katastrofám. Osobní parník byl spuštěn na vodu v roce 1922, aby přepravoval cestující přes Atlantik. Po vypuknutí války byla loď vyslána, aby vyzvedla britský personál, který uvízl v Evropě po evakuaci z Dunkerque v červnu 1940. Loď, která vezla 7 500 cestujících, byla bombardována Němci poblíž přístavu Saint-Nazaire. Následkem toho se za necelých 20 minut potopila a ti, kteří skočili do vody, museli plavat v kilometrech ropné skvrny a zároveň se vyhýbat útokům kulometů ze vzduchu. O život přišlo přes 4 000 mužů, žen a dětí.
Zdroj: history.com, britannica.com, unesco.org
