Hedvábná stezka nebyla ani tak cestou, jako spíš živou obchodní sítí, která po staletí přiváděla do kontaktu vzdálené kultury. Obchodníci, kočovníci, misionáři, válečníci i diplomaté si při cestách na velbloudech a koních vyměňovali nejen zboží, ale předávali si také znalosti, technologie, léky a náboženské názory, které utvářely civilizace.
Nejen obchod, ale také kultura
Termín „hedvábná stezka“, který se používá pro starověkou trasu vedoucí z východní Asie přes střední Asii do Středozemí, je mnohem mladší než cesta samá. Zavedl ho německý geograf Ferdinand Freiherr von Richthofen v roce 1877. Hedvábná stezka byla pro „mezinárodní obchod“ a rozvoj civilizací důležitá nejen v době starověku, ale i po celý středověk, až dokud v 17. a 18. století nenahradil pozemní karavany námořní obchod. Které zboží zde bylo po staletí předmětem výměny?
Hedvábí
Hedvábná stezka se cestě neříká bezdůvodně. Hedvábí, které se v Číně začalo vyrábět již 3 000 let př. n. l., bylo ideálním pozemním obchodním artiklem pro obchodní a diplomatické karavany. Množství věcí, které mohly karavany uvést, bylo velmi omezené, takže se vezlo to, co bylo nejcennější, ale zároveň nejlehčí. Hedvábí těmto požadavkům přesně odpovídalo. Starověká římská elita si velmi cenila čínského hedvábí jako luxusní tenké textilie.
Koně
Koně byli poprvé domestikováni ve stepích Střední Asie kolem roku 3700 př. n. l. Jakmile se kůň dostal do agrárních společností, stal se vyhledávaným nástrojem pro dopravu, válku i zemědělství. Na hedvábné stezce to byli právě často koně a hedvábí, co bylo předmětem výměnného obchodu. Čínští obchodníci a úředníci vyměňovali hedvábí za dobře chované koně z mongolských stepí. Kočovné elity si zase cenily hedvábí kvůli postavení, které jim poskytovalo, nebo kvůli dalšímu zboží, které si za něj mohly koupit.
Papír
Papír byl vynalezen v Číně ve 2. století n. l. V roce 751 se dostal do islámského světa, když se arabská vojska střetla s dynastií Tchang v bitvě u Talasu. Chalífa Harún al-Rašíd postavil v Bagdádu papírnu, která zavedla výrobu papíru do Egypta, severní Afriky a Španělska. Odkud se papír ve 12. a 13. století konečně dostal do Evropy. Jedním z hlavních významů Hedvábné stezky je, že sloužila jako kanál pro šíření různých myšlenek a kulturních interakcí, a mnohé z toho se opíralo právě papír, na který se myšlenky zapisovaly. Na Hedvábné stezce s sebou cestovatelé nosili papírové doklady, které sloužily jako pasy, aby mohli přejít přes kočovné země nebo přenocovat v oáze Hedvábné stezky.
Nefrit a další drahé kameny
Nefrit byl ústředním prvkem čínské rituální kultury. Když se zásoby nefritu vyčerpaly, bylo nutné, aby Čína navázala obchodní vztahy se západními sousedy. Obchod s nefritem do Číny vzkvétal po celé období Hedvábné stezky, stejně jako obchod s dalšími drahými kovy a perlami.
Skleněné výrobky
Lidé se často domnívají, že většina zboží z Hedvábné stezky putovala směrem z Dálného východu na západ do Středomoří a Evropy, ale obchod po Hedvábné stezce probíhal všemi směry. Archeologové například při vykopávkách pohřebních mohyl v Číně, Koreji či Thajsku nalezli mezi cenným majetkem asijské elity římské sklo. Specifický typ sodnovápenatého skla vyráběného v Římě a tvarovaného do váz a pohárů byl totiž ochotně vyměňován za hedvábí.
Koření, čaj, porcelán i kožešiny
Koření z východní a jižní Asie, jako byla například skořice, bylo velmi žádaným obchodním artiklem. Pro svou nenáročnost na dopravu bylo také jedním z druhů zboží, které se po Hedvábné cestě často přepravovalo. K dalšímu zboží, které se po Hedvábné stezce přepravovalo, patřil čaj, porcelán či kožešiny.
Zdroj: history.com, nationalgeographic.org
